Od 17. listopadu se na sociálních sítích šíří dezinformace poslance Filipa Turka, podle nichž měla Sametovou revoluci řídit KGB, StB a Michail Gorbačov. Tato tvrzení nemají oporu v žádných historických pramenech týkajících se událostí roku 1989. Odborníci oslovení NašeTéma.cz, včetně ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislava Kudrny, vysvětlují, jak se události skutečně odehrály.
„Ať ti nezahajluju do ksichtu,“ touto výhružkou na adresu aktivisty Otakara Van Gemundovise začala návštěva poslance Filipa Turka na Národní třídě v Praze. Na incident jako první upozornil Deník N s odkazem na Bold News. Odehrál se během oslav 17. listopadu, kdy si Češi a Slováci připomínají Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva.
Výjev z Národní třídy pro některé zůstane v paměti silným momentem letošních oslav. Filip Turek tam s početnou ochrankou, několika členy Motoristů a za asistence policie vstoupil přímo do shromážděného davu. Vysmíval se lidem, pořídil si selfie s transparentem „Nácek nám nebude krást svátek“ a dostával se do slovních střetů se svými odpůrci.
Filip Turek a dezinformace
Kandidát na ministra zahraničí přímo na Národní třídě zpochybňoval význam 17. listopadu i roli studentstva v tehdejších událostech. O Sametové revoluci (1989) tvrdil, že byla řízena Michailem Gorbačovem, KGB a StB. „Je jasný, že to byla řízená věc,“ řekl Turek reportérovi CNN Prima NEWS.
Redakce NašeTéma.cz se dezinformacím věnuje tehdy, když je může na základě ověřitelných zdrojů vyvrátit. Proto jsme k výrokům Filipa Turka požádali o stanovisko ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Ladislava Kudrnu, experta na dezinformace Tomáše Koblížka z Oddělení analytické filosofie Filosofického ústavu AV ČR a také Michala Šmída z Paměti národa.
„Je jasný, že revoluce byla řízená sovětskými a československými tajnými službami. Za revolucí stojí Gorbačov a KGB,“ prohlásil poslanec Filip Turek 17. listopadu ve videu s „exkluzivním“ rozhovorem. Záznam šíří na sociálních sítích Instagram a Threads profil s názvem Hranatost, který je přímo spojený s osobou Filipa Turka a jeho veřejnou prezentací.
Exkluzivní rozhovor s Filipem Turkem
Video: Hranatost, Instagram
Turek ve videu předkládá tvrzení, která jsou v rozporu s ověřenými historickými fakty i odborným výzkumem. Podobné dezinformační narativy se objevují především v prostředí konspiračních a dezinformačních webů, jež mimo jiné události listopadu 1989 interpretují jako řízenou operaci sovětských tajných služeb. Podle odborníků na moderní dějiny však takové konstrukce stojí mimo rámec reality a slouží spíše k politickému zpochybňování průběhu demokratické revoluce.
„Sovětské tajné služby ani sovětská armáda, umístěná na našem území, do listopadových událostí nezasáhly. Gorbačov bezesporu uvolnil mezinárodní napětí, když deklaroval, že Sovětský svaz nebude zasahovat do vnitřních záležitostí jednotlivých zemí tzv. východního bloku, což se v listopadu 1989 i stalo,“ podotkl ke zmíněnému výroku Filipa Turka Ladislav Kudrna, historik specializující se na období komunismu v Československu a ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
Podle správce portálu Paměť národa Michala Šmída nejde v Turkově tvrzení o nic nového. Podobné konstrukce se podle něj pravidelně objevují v prostředí, které se snaží přepsat veřejnou paměť a relativizovat občanské hnutí z roku 1989.
„Za podobnými výroky vždy čtu snahu shodit a zpochybnit roli občanské angažmá, snahu každého libovolného občana starat se o věci veřejné. A jakoby se z toho vytratil fakt, že lidé tehdy projevili nějakou odvahu ve snaze zbavit se nenáviděného režimu a získat svobodu,“ okomentoval Turkovo výrok Šmíd. Dodal, že „podobné výroky tedy hodně vypovídají především o mentálním nastavení těch, kteří je pronášejí.“
„Revoluci koordinovala StB,“ tvrdí Turek ve zmíněném videu. Jeho interpretace však naráží na výsledky historického výzkumu i na archivní materiály, které byly zpřístupněny po roce 1989.
„Role agenta ve studentském hnutí a příslušníka StB, Ludvíka Zifčáka, byla popsána již na počátku 90. let 20. století a jeho verze o připravovaném spiknutí vyvrácena,“ vyvrací Turkovo tvrzení ředitel ÚSTR Kudrna s tím, že roli StB „během vyšetřování nepotvrdily ani příslušníci předlistopadových tajných služeb.“
Podle Šmída je navíc představa všemocné StB zkresleným obrazem. „Příslušníci StB samozřejmě v rámci svých možností monitorovali dění na protirežimních protestech, ale pokud bychom tvrdili, že to byli právě estébáci a jejich pomahači, kdo vedl a řídil tehdejší konání, přisuzovali bychom jim opravdu příliš velký vliv a schopnosti. A možná právě taková představa by se estébákům samotným náramně zamlouvala,“ uvedl Šmíd. Z Turkových výroků podle Šmída opět vyplývá bagatelizace občanské odvahy a snaha shodit autentický projev veřejnosti, která se v roce 1989 postavila režimu. „Proč asi?“ ptá se.
„Gorbačov řídil přechod Československa do tržního kapitalismu,“ zní další dezinformační výrok poslance Turka. „Výrok opět implikuje vizi bezmocné společnosti, která není s to spravovat své věci veřejné, ale je jen pomyslnou hříčkou v rukou domnělých velmocí,“ komentoval slova politika Šmíd.
K tvrzení Filipa Turka historik Kudrna připomíná, že Gorbačovova politika mířila především dovnitř SSSR. „Gorbačov se zasazoval o tzv. přestavbu a glasnosť (otevřenost) především v Sovětském svazu. Veřejně deklaroval, že každá země z tzv. východního bloku musí jít vlastní cestou socialismu,“ uvádí Kudrna.
Podle historika však právě Československo šlo pod vedením Miloše Jakeše opačným směrem, než jaký naznačovaly reformy v Moskvě. Vedení KSČ vnímalo Gorbačovovu přestavbu jako hrozbu, která by mohla ohrozit jejich vlastní mocenské postavení. Jakeš se v létě 1989 netajil kritikou Gorbačova a dokonce doufal, že bude ze své funkce odvolán, podobně jako byl v roce 1964 sesazen Nikita Chruščov.
Tato fakta podle historiků jasně ukazují, že představa o Gorbačovem jako o režiséru československého přechodu ke kapitalismu je v přímém rozporu s realitou a ignoruje tehdejší odpor československého komunistického vedení vůči jakýmkoli reformám.
„Studenti v ulicích byli jen pouhým nástrojem,“ završil svým dezinformačním narativem kandidát na post ministra zahraničí Turek. Výrok, který studentům fakticky upírá vlastní vůli a iniciativu v boji proti komunistickému režimu, jde podle historiků i svědectví pamětníků přímo proti tomu, co o roce 1989 víme z výzkumu i z dochovaných dokumentů.
Správce portálu Paměť národa Šmíd připomíná, že převratné společenské změny roku 1989 měly mnoho aktérů, ale studenti stáli mezi těmi hlavními. „Tehdejší studenti, především ti vysokoškolští, ale i středoškoláci, sehráli v tehdejším dění významnou roli,“ podotkl Šmíd. Připomíná také důkladně zmapované přípravy manifestace, na nichž se dokázali sjednotit zástupci oficiálních struktur zaštítěných tehdejším Socialistickým svazem mládeže (SSM) i rodící se neoficiální studentské hnutí.
Studenti se podle Šmída inspirovali disentem a lidmi kolem Charty 77. Jejich projevy svobodného myšlení představovaly důležitý impulz a v „předinternetové“ době fungovali podobně jako „sociální síť“, která umožňovala rychlé šíření informací. Šmíd také připomíná, že role studentů v dějinných zvratech má v dějinách tradici – od let 1939 přes 1948, 1967–1969 až po rok 1989.
„Takže zas a znova: výrok bagatelizuje autentickou občanskou aktivitu. Můžeme jen doufat, že by tehdejší studenty dotyčný neposlal do pece,“ dodal Šmíd. Tím zjevně připomněl Turkovu dřívější reakci na sociální síti X, kde poslanec napsal: „Do pece s takovými studenty, hlavně ať si platí školné za své. Špína levičácká…“
Na konkrétní průběh 17. listopadu navazuje i ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislav Kudrna. Připomíná, že „pochodu na Národní třídu se zúčastnili, jak studenti organizovaní v SSM, tak z nezávislého studentského hnutí Stuha, jehož zástupce Martin Klíma se na začátku povolené demonstrace, na pražském Albertově, ostře vymezil vůči komunistickému režimu.“
Kudrna vysvětluje, že v davu nechyběli ani studenti, kteří nebyli nikde organizovaní, a někteří z nich spolupracovali s disentem. Právě jejich reakce na brutální zásah bezpečnostních složek podle Kudrny odstartovala další dění: „Studenti byli spouštěčem revoluce. Již druhý den po masakru na Národní třídě vyhlásil student DAMU Martin Mejstřík stávku.“
Turkova tvrzení o studentech jako „pouhého nástroje“ stojí v přímém rozporu s tím, co dokládají historické prameny i svědectví lidí, kteří události listopadu 1989 sami formovali.
K výrokům poslance Filipa Turka se pro NašeTéma.cz na žádost redakce vyjádřil také filosof Tomáš Koblížek, vědecký pracovník Oddělení analytické filosofie Filosofického ústavu Akademie věd ČR. Dlouhodobě se zabývá jazykem nenávisti, dezinformacemi, propagandou a svobodou slova, působil na prestižních pracovištích ve Francii i USA a podílel se na organizaci konferencí o hate speech a dezinformacích v Senátu i na Úřadu vlády.
Koblížek upozorňuje, že Turkovy výroky nelze chápat jen jako náhodné excesy, ale jako promyšlený komunikační nástroj. „Uvedené výroky mohou plnit čtyři různé úkoly už dobře popsané v literatuře o manipulativní komunikaci v oblasti politiky. Zaprvé, jejich cílem skutečně může být snaha přesvědčit část publika o nějaké nepravdě, například že revoluci zosnovala StB. To je nejtradičnější cíl. Ale nemusí jít jen o snahu klamat.“
Zjevné dezinformace mohou podle Koblížka fungovat i jako cílené provokace. „Druhým cílem očividných nepravd může být vyprovokovat odpůrce těchto tezí k hněvivým reakcím. Mluvčí může své odpůrce následně prezentovat jako nenávistné či nepřátelské. Tato strategie je běžně používána například týmem Donalda Trumpa, jejž jeho následovníci v tomto napodobují.“
Koblížek k třetímu cíli uvádí, že takové výroky zároveň slouží k prezentaci politické identity. Očividným pohrdáním fakty o události, která symbolizuje přechod k liberální demokracii, může politik demonstrovat odpor k tomuto uspořádání. Čtvrtým cílem je podle analytika budování obrazu vůdce, který se staví nad realitu a dává najevo, že „pro něj fakta nejsou závazná, kdo může stát nad nimi“. Tvrzení zjevných nepravd tak neslouží jen k matení publika, ale i k upevňování moci a loajality vlastního tábora.
Novinář Petr Ševčík jménem redakce NašeTéma.cz v souvislosti s dezinformačními výroky poslance Filipa Turka oslovil vedení strany Motoristé sobě i její mluvčí Barboru Šťastnou se žádostí o stanovisko k věci. Nikdo z Motoristů však na opakované dotazy nereagoval. Podle potvrzení si ale výzvu přečetli.
Předseda Motoristů sobě Petr Macinka v průběhu roku uvedl, že redakci NašeTéma.cz nebude poskytovat žádné odpovědi. Server dále přirovnal k webu Page Not Found, který pod vedením investigativní novinářky Apoleny Rychlíkové publikoval sérii textů o podaném trestním oznámení, jež učinila Turkova expřítelkyně. Obvinění mu podle Rychlíkové „klade za vinu domácí násilí, vyhrožování střelnou zbraní a znásilnění.“
V souvislosti s explicitními příspěvky na sociálních sítích se o možného budoucího ministra zahraničí podle zjištění Deníku N od října zajímá policie. Prověřuje, zda některé z nich nejsou za hranou zákona.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Motoristé sobě podali trestní oznámení na Deník N. Napsala ho Renata Vesecká
