Komentář: Politici a novináři by se neměli potkávat v minovém poli nenávisti

Tragické události na Slovensku odhalily otevřenou ránu nejen tamní společnosti. V řadě zemí berou politici média jako své soupeře, jako nepřátele, které je nutné porazit. Ale tak by to fungovat nemělo.

Reklama

Je jen příznačné, že první reakcí na atentát na premiéra bylo od některých vládních politiků na Slovensku obviňování opozičních stran a médií. Mluví o empatii a soucitu, a přitom všechny ostatní obviňují?

„Je velmi smutné, jak někteří slovenští politici reagují na střelbu na premiéra Fica. Obviňovat z atentátu liberální média a opozici bez jakýchkoliv informací jen více prohlubuje nenávist. Velmi se obávám, aby se atentát nestal záminkou k likvidaci svobodných médií a politické opozice,“ uvedl na sociální síti X (tehdy Twitter) český europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský.

Opoziční politik Michal Šimečka vyzval, aby zástupci všech parlamentních stran předstoupili před média společně, ale nebylo mu to umožněno. Naopak, byl na tiskové konferenci osočován. Obávám se, že jeho výzva po klidu a rozumu zůstane bez odezvy. Prezidentka Zuzana Čaputová v médiích atentát ostře odsoudila nejen jako útok na člověka a premiéra Roberta Fica, ale také jako na útok na demokracii. Na svém instagramovém účtu pak uvedla: „Jakékoli násilí je absolutně nepřijatelné. Nenávistná rétorika, které jsme ve společnosti svědky, vede k nenávistným činům. Prosím zastavme to.“

Nenávistná komunikace ale není žádnou výjimkou ani u nás. Poslanec Andrej Babiš zcela vážně přirovnal veřejnoprávní média k Talibánu. Stalo se na jednání poslanecké sněmovny 8. března 2023. Na Instagramu to uvedl například kanál NewsroomČT.

Média tady přeci nejsou od toho, aby o politicích psala jen pozitivně, ale mají být hlídacím psem demokracie. Pokud média uveřejní lež, nejsou objektivní, případně nedají prostor k vyjádření, má se to řešit standardně, tedy požádat o opravu, případně o zveřejnění omluvy. Ale přirovnávat média k radikálnímu islamistickému hnutí by si neměl dovolit nikdo, ani předseda nejsilnější opoziční strany.

Stejně tak je nepřípustné, aby si politici vybírali, jaká média pustí na tiskovou konferenci, jak se to dělo třeba za prezidenta Trumpa v Bílém domě. Podobnou taktiku ale zvolili v minulosti i někteří čeští politici. Samozřejmě si mohou vybrat, komu dají exkluzivní interview, ale tiskové konference by měly být otevřeny všem akreditovaným novinářům.

Ne vždy je samozřejmě čas na úplně všechny dotazy, ale nelze nikoho předem dávat na černou listinu. Jenže právě na Slovensku se podobné seznamy začaly tvořit brzy po opětovném příchodu premiéra Roberta Fica do úřadu na podzim 2023. Tehdy dostaly redakce Aktualne.sk, Deník N, TV Markíza a deník Sme zákaz účasti na sněmu vládní strany Smer, jak uvedl redaktor Marek Biró na webu Aktualne.sk.

Co dělat, aby podobná válka politiků a jim nepohodlných médii nepropukla i v České republice? Neměli bychom si z politických osobností dělat nedotknutelné ikony. Každý člověk někdy chybuje, politici nejsou výjimkou. Že je nějaký novinář na tu chybu upozorní, přistihne je při nepřesnosti, při lži či jakékoli další minele, není osobní útok médií na politiky, ale normální novinářská práce.

Novináři si nezaslouží mailové schránky plné koncentrované nenávisti od podporovatelů přistižených politiků. Jenže to je asi naivní představa ideálního stavu, který nenastane.

Násilí není řešením v komunikaci s politiky a novináři, kteří se někomu nelíbí. Vzájemný respekt k práci toho druhého, snaha ptát se a odpovídat tak, aby z toho čtenáři a diváci měli nějaký užitek, by měla být zájmem obou stran.

Politici potřebují novináře a novináři potřebují politiky. Neměli by se ale potkávat v minovém poli vzájemné nenávisti.

Autor komentáře: Mirka Nová

Diskuze Vstoupit do diskuze
Přidat na Seznam.cz
Reklama
Reklama
Reklama