Adolf Hitler i po těch letech vzbuzuje v lidech po celém světě hrůzu a fascinaci zároveň. V dějinách se zatím neobjevil fenomén, který by se mu alespoň trochu podobal. „Hitler je často líčen jako nějaká nelidská zrůda, jenže to tak prostě není,“ uvádí profesor historie Thomas Weber pro Český rozhlas Plus.
Adolf Hitler se narodil 20. dubna 1889 v rakouském Braunau. Měl tři starší sourozence, ale všichni zemřeli už v mládí. „Kromě Adolfa se dospělosti dožila pouze jeho sestra Paula. V dětství se rodina Hitlerových často stěhovala a na chvíli se zabydlela na čtyřhektarové usedlosti kousek od obce Lambach,“ píše Joachim Fest v knize Hitler – Kompletní životopis.
Už jako sedmiletý zpíval Adolf ve sboru starobylého lambašského kláštera. Sám tvrdil, že se často opájel slavnostní nádherou skvělých církevních slavností. V roce 1897 se rodina Hitlerových konečně usadila v Leondingu, kde Adolfův otec zakoupil dům a odešel do důchodu.
Hitler si už jako chlapec rád vymýšlel různé historky. Ze svého otce dokonce udělal alkoholika, kterého prý musel vláčet domů „z páchnoucích a zakouřených hospod“. Když mu bylo jedenáct let, uvědomil si, že se stal nacionalistou. Adolf Hitler byl velmi bystrým, živým a očividně nadaným žákem. Měl však problémy s pravidly, kterým se jen velmi nerad podřizoval.
První světová válka
18. ledna 1914 se u Adolfových dveří objevil úředník kriminální policie, který ho zatkl a druhý den odvedl na rakouský konzulát. Hitler čelil závažnému obvinění z vyhýbání se vojenské službě. Soud byl však odročen a Adolf si tak mohl připravit písemné vysvětlení, ve kterém stálo: „K službě ve zbrani i pomocné službě neschopen, příliš slabý. Neschopný vojenské služby.“ Vysvětlení zabralo a Adolf se tak beztrestně mohl vrátit do Mnichova.
„Začátkem srpna stejného roku poslal Hitler dopis bavorskému králi, který obsahoval žádost o zařazení do bavorského pluku i přesto, že je rakouským státním příslušníkem,“ píše Fest dále v knize.
Hned druhý den dostal odpověď na svou žádost. Údajně otevíral dopis třesoucíma se rukama. Král mu odpověděl, aby se dostavil k 16. bavorskému záložnímu pěšímu pluku. A tak začala „nezapomenutelná a největší doba jeho pozemského života“.
Pěší pluk neboli Listův pluk byl na západní frontu přeložen už v říjnu. Hitler na tento okamžik velmi netrpělivě čekal. Obával se, aby válka neskončila příliš brzy, protože se chtěl dostat k boji. Ten první přišel už 29. října, kdy se konala krvavá bitva u Yper. Němcům se postavily britské jednotky a úspěšně je porazily. Adolf napsal dopis krejčovskému mistru Poppovi, že z původních tří tisíc vojáků zůstalo po čtyřech dnech pouhých šest set mužů. Tomuto tvrzení ale neodpovídají záznamy z kronik, podle kterých zůstalo jen 349 vojáků. Tak či tak došlo k velmi významným ztrátám na životech.
Za první světové války působil Adolf jako spojka mezi štábem pluku a nadřízenými. Jeden z jeho nadřízených o něm mluvil jako o „tichém, trochu nevojensky vypadajícím muži, který se tehdy ničím nelišil od svých kamarádů“. Údajně byl spolehlivý, zodpovědný a vážný. Podle všech Hitlerových spolubojovníků byl však podivínem. Často prý „sedával zamyšleně s přilbou na hlavě někde v koutě a nikdo ho nedokázal z jeho apatie vytrhnout“.
V prosinci roku 1914 dostal Adolf vyznamenání Železného kříže II. třídy. Krejčovskému mistru Poppovi tehdy napsal: „Byl to nejšťastnější den mého života. Téměř všichni kamarádi, kteří si ho také zasloužili, jsou ale mrtví“. Další vyznamenání přišlo v květnu 1918 za statečnost před nepřítelem. 8. srpna 1918 ještě získal ocenění Železný kříž I. třídy, které se jen tak nerozdávalo. Dodnes není jasné, za jaký čin toto vyznamenání dostal.
Jak všichni víme, za viníky války bylo označeno Rakousko-Uhersko, Německo a Rusko. To Hitlera rozčarovalo. Později se tato událost stala hlavním tématem jeho života. Často se o tom zmiňoval ve svých proslovech a údajně to byl hlavní důvod, proč vstoupil do politiky. Hitler v říjnu roku 1918 dokonce dočasně oslepl, údajně kvůli hysterii.
Vstup do nacistické strany
Na podzim v roce 1919 vstoupil Hitler do politiky. V tomtéž období v sobě objevil svůj skrytý řečnický talent. Krátce po vstupu do DAP (Německá dělnická strana) začal Hitler předělávat tuto obyčejnou stranu na bojovnou.
Postupně se strana pod Adolfovým vedením pomalu rozrůstala. 24. února 1920 se DAP dočkala svého prvního velkého shromáždění ve slavnostním sále. Týden po shromáždění nechal Hitler stranu přejmenovat. „Nově nesla název Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP). Společně s novým jménem dostala strana také nový symbol, hákový kříž,“ píše dále Fest v knize.
První den v dubnu roku 1920 Hitler nadobro odešel z armády. Rozhodl se, že bude pouze politikem. Úspěch mu přinesla jeho cílevědomost, vnímavost, řečnictví a ctižádostivost pro přivlastňování cizích myšlenek.
V únoru 1921 měla tato organizace více než 2500 členů a asi 45 000 příznivců. 3. srpna 1921 Hitler stranu zcela ovládl a zároveň zakládá SA, jejímž cílem bylo vychovávat své členy k poslušnosti a jakési revoluční vůli. Od roku 1922 Hitler pořádal za jediný den až dvanáct manifestací. V listopadu stejného roku už měla strana více než 55 tisíc členů. Počet vzrůstal zejména díky Hitlerovým řečnickým dovednostem.
Pivní puč
Hitler si usmyslel, že je na čase prosadit své cíle, a proto se rozhodl, že převezme moc v Bavorsku. V měšťanském pivovaru se 8. listopadu 1923 konala veřejná schůze, které se mimo jiné účastnil král von Kahr, generál von Lossow a bavorský policejní náčelník Seisser. Hitler nechal jednotky SA a Jungssturm tento pivovar obklíčit.
„Obklíčení bylo ale neúspěšné, a tak se Adolf snažil získat moc tím, že druhý den vyrazí se svými stoupenci na pochod do centra Mnichova,“ uvádí web ČT24. Ani tento pokus mu nevyšel. Po puči byla NSDAP pozastavena a hlavní organizátory zatkla policie. Hitler původně dostal pět let za mřížemi, nakonec si odseděl jen devět měsíců. Zavřeli ho do pevnosti Landsberg, kde začal psát knihu Mein Kampf. Po jeho odchodu z vězení byla opět obnovena NSDAP.
Absolutní moc
30. ledna 1933 byl Adolf Hitler jmenován německým kancléřem. „Zpočátku měl spojence pouze na straně konzervativců, postupně však získal absolutní moc. Zlomovým okamžikem byla tzv. noc dlouhých nožů, která proběhla z 29. na 30. června 1934,“ vysvětluje Fest v knize Hitler – Kompletní životopis.
Hitler si pod hrozbou agrese vynutil velmi důležité ústupky ze západu. Měsíc po této události se stává vůdcem a říšským kancléřem. K Německé říši se díky tomu mohlo v roce 1938 připojit Rakousko a ještě část Československa.
Druhá světová válka
Na jaře roku 1939 Hitler už nedokázal zvolnit tempo. První zářijový den stejného roku začíná druhá světová válka a její viník je nezpochybnitelný. Sám Hitler prohlásil, že „válka je posledním cílem politiky“. Prvních pár let bylo Německo ve svých tazích úspěšné. V roce 1940 Hitler zvítězil v bitvě o Francii, o rok později úspěšně napadl Sovětský svaz v rámci Operace Barbarossa.
Dařit se Německu přestalo především po bitvě u Stalingradu, která skončila koncem roku 1943. V červenci 1944 byl na Hitlera dokonce spáchán atentát. Hitler strávil poslední dny svého života v obleženém Berlíně společně se svou přítelkyní Evou Braunovou, se kterou se jen pár dní před smrtí oženil. 30. dubna 1945 společně spáchali sebevraždu.
Hitler nebyl nelidská zrůda
„Hitler je často líčen jako nějaká nelidská zrůda, jenže to tak prostě není,“ míní historik Thomas Weber. „Důsledky jeho jednání sice byly natolik děsivé, že se to skoro příčí naší představivosti. Jenže Hitler nebyl zrůda. Byl to pouhý člověk, který ale měl na svědomí nepředstavitelné věci a k jejich páchání dokázal přimět celou zemi,“ dodává Weber.
Autor: Nikola Strnadová. Aktualizace (22.04.2024): V článku byl opraven překlep.
